Krásy tajemna

   Jistě mi dáte za pravdu, že takové tajemno může být krásné. Milovníci Lovecrafta, Poea nebo Jaroslava Foglara mi to jistě potvrdí. Než se dostanu ale k tajemství v díle Karla Šafáře, tak několik informací a postřehů, které žádným tajemstvím nejsou, ale rád bych je tu pro pořádek uvedl. Letos by oslavil 85. narozeniny. O to víc jsme rádi, že ho můžeme ve Ville připomenout a po téměř dvanácti letech se potěšit jeho dílem. Jsou autoři, kteří jakoby se báli uhnout ze své vyšlapané cestičky. Karel Šafář mezi ně určitě nepatří. Dnešní výstava nabízí z velké části jiného výtvarníka, než ta minulá. Už proto je dobře, že se zde znovu setkáváme s jeho tvorbou.

Narodil se 28. května 1938 v Rychnově nad Kněžnou a zemřel 10. února 2016. V letech 1953 až 1957 studoval na Vyšší škole umělecko-průmyslové v Praze. Než začal v roce 1965 navštěvovat Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, pracoval jako reklamní výtvarník a bytový architekt v Karlových Varech. Školu, kde navštěvoval ateliér knižní ilustrace Karla Svolinského a později Zdeňka Sklenáře, dokončil v roce 1971. Už zde se projevil jeho mimořádný kreslířský talent, který ale rozhodně není žádným tajemstvím a dnes máme jedinečnou možnost ho obdivovat.

Možna více, než jeho pedagogové, na které nedal nikdy dopustit, ho ovlivnily jeho cesty do Nepálu a Indie, kde měl v Dillí i svou první samostatnou výstavu, a později do Mongolska. Ty se mu staly inspirací na celý život. V Indii navíc působil i jako profesor na státní univerzitě v Benáresu. Vyučoval zde, jak jinak, kresbu a grafiku. Jeho díla jsou nejen v Národní galerii, ale vlastní je i řada dalších státních institucí a spolků. Například Kancelář presidenta republiky, Ministerstvo kultury či Česká společnost Sherlocka Holmese, abych jmenoval alespoň některé. Nesmím zapomenout ani na Spolek sběratelů a přátel ex libris. Tvorba těchto drobných grafik patřila mezi významnou část jeho díla, za které posbíral i několik ocenění. Z jeho tvorby se těší samozřejmě i spousta spokojených milovníků výtvarného umění po celém světě. Ostatně po dnešku k nim můžete patřit i vy.

Teď se ale obraťme k slibovanému tajemství Karla Šafáře.

Nabízí se hned v několika podobách.

Pro mne bylo do nedávna tajemstvím, že ač jako malý prodělal dětskou obrnu, hrál první ligu ve stolním tenise. To svědčí o jeho mimořádné urputnosti, která se projevuje ostatně i v celém díle neustálou snahou o adekvátní zpracování umělcových představ.

Tajemný může být pro někoho už původ ateliéru Karla Šafáře. Byla to hasičská zbrojnice. Ještě dnes si v něm můžete rozsvítit původní garážová světla. A ta vám osvětlí další tajemství — co je v těch složkách, které zde zůstaly po autorově odchodu?

Je tam například kresba mongolských plání, kde nám autor napoví a my se můžeme pouze dohadovat, co je v těch jen naznačených dálkách. Komu se z nekonečných mongolských dálav zatočí hlava, může se ponořit do nitra indické džungle v akvarelu hýřícím barvami. Kdo by se bál, že narazí na tygra, může se v jiných deskách zaposlouchat do tajemného ticha stoletých velikánů v arboretu v Luži.

V neposlední řadě tu máme tajemství hodné starých mistrů. Jak a hlavně čím realizoval některé svoje grafiky malované kyselinou, které jsou zde zastoupeny Královskou cestou. Jistě mi dáte za pravdu, že i ta působí sama o sobě trochu tajemně. Stejně jako mnohé další grafiky, jejichž častým motivem je Praha. Jsou pojednané už tradičněji, ale nesou rovněž stopu jeho osobitých technik.

A konečně — co je na obraze je tajemství, říkala výtvarnice a spisovatelka Daisy Mrázková. A i toto tajemství tu máte možnost odhalovat. K tomu vám přeji spoustu odvahy a obrazotvornosti.

 Bohuslav Šír