Josef Saska

Až přijdou roboti

Výstava proběhla ve dnech   

14. května - 30. června 2015

Vzpomínka na vernisáž: 

 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Až přijdou roboti

         Aby mohli přijít roboti, jak bylo uvedeno na pozvánce, musíme nejprve vstoupit do ateliéru Josefa Sasky, v domě kousek od stanice metra Rajská zahrada. Ještě ve výtahu mě autor upozorňoval, „já nevím, co ti ukážu, mám jen pár grafik na vystavení a nelekni se, měnili mi okna v celém ateliéru“. Nejsem lekavej, už dávno se nebojím čerta ani Mikuláše, jen zlých lidí se bojím a v ateliéru plném krásně barevných obrazů a příjemné neopakovatelné vůně, jíž zažijeme jen v malířských dílnách, jsme byli s autorem sami. Otevřel veliké desky a mně se tajil dech: tuhle barevnou akvatintu musíme určitě vystavit, a tady ten grafický list také a … hromádka z desek se postupně přesouvala na jedinou volnou plochu a listů bylo najednou tolik, že by zaplnily výstavní prostory hotelu Villa nejméně pětkrát a dokonce i velké sály galerie Mánes by možná nestačily pojmout všechny Saskovy obrazy, kresby a grafiky!

         „Mám toho málo“, ohlásil znovu omluvně autor a připravil další desky s menší grafikou. Několikrát jsem musel akademického malíře Josefa Sasku, absolventa Akademie výtvarných umění v Praze v roce 1974 v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka, upozornit, že už je těch listů opravdu dost a budeme nuceni některé tisky pro nedostatek místa vyřadit.

         Konečně umělec pochopil, že jsem zcela spokojen a ponechal mě osudu, abych mohl vybrat ty nejhezčí, nejzajímavější a umělecky nejhodnotnější listy pro dnešní výstavu.

. . .

         Vařil kávu, hledal cukr (sám nesladí, já hodně) a mně se zatím podařilo potichu vejít do dalšího soukromého světa umělce, abych prožil vzrušující dobrodružství, tak jak tomu je pokaždé, když připravuji novou výstavu.

         Při té krásné pouti jsem zahlédl „Dívky v noci“ na silnici E55. Podivně se pitvořily a šklebily, ale ony musí, to přeci patří k věci. Ponechal jsem je osudu a raději jsem vešel do volné krajiny, krajiny bez lidí, poeticky zasněné, zadumané. Nostalgická nálada navozená tlumenými barevnými tóny svědčí ve prospěch Josefa Sasky a je zároveň důkazem, jak lze jednoduchým ztvárněním přírodních prvků docílit maximálního účinku na pozorovatelovy smysly. Grafická čistota je podložena mimořádnou znalostí grafických technik a příjemné propojení akvatinty s leptem nás přesvědčí o promyšleném záměru autora při realizaci jednotlivých motivů.

         Z krajiny se vrátíme do města, přejdeme Karlův most ponořený do zimního ticha a vstoupíme do nočního klubu, kde právě „Dívčí trio“ začalo hrát nějakou divokou melodii. Potichu si poklepávám nohou do taktu, cítím vůni kávy (á pardon, zapomněl jsem, to malíř přede mne postavil hrneček s kávou, i cukr někde objevil) a myšlenka se zatím ztratila! Nevadí, alespoň se v tom šantánu dlouho nezdržím. Čeká mě ještě cesta Nerudovkou na Nový svět, který mě vždy oslovuje svou romantikou a nostalgií zavátého času. I teď je tu příjemné ticho, jen – no né, tamhle jdou roboti! Vážně, skuteční roboti z Vesmíru a odněkud zaznívají signály jejich lodi - nebo jsou to snad tóny fugy vracející se z prostoru jako vzpomínka na přítele muzikanta? Kdoví?

         Musím dál nebo se z toho kouzelného světa, který pro obdivovatele svého díla autor připravil, nikdy nedostanu. Teď jsem ztracen: řetízkový kolotoč z pouti! Kde se tu v noci vzal? Falešné tóny flašinetu se vznášejí temnotou a já se musím alespoň jednou svézt. Promiňte, asi vás opustím, zaplatím bůra a vlezu si na dřevěné sedátko, zapnu řetízek a budu se točit a vzpomínat na dětství v Josefově, na tatínka u střelnice, kde jsme chtěli pro mámu vystřelit kominíka na manželské postele, a na kamarády…

         Kdepak, neopustím vás, musím přece dokončit vyprávění o skromném, usměvavém malíři a grafikovi Josefu Saskovi, studentu pana profesora Čepeláka, jenž ho naučil číst v přírodě, vnímat svět kolem něho a nebát se barev. Námětová pestrost patří pochopitelně k Saskovým přednostem a spolu s talentem je známkou vysoké kvality celého díla. Dnešní zlomek zde vystavený je toho dokladem.

         Já se jdu vozit a vy se zatím potěšte grafikou.