ŠŤASTNÝ MUŽ

 

Když jsme se s Milanem Stupavským sešli před domem s ateliérem Pavla Roučky oznámil mi, že spěchá a má čas tak půl hodiny. Nakonec jsme v ateliéru strávili příjemné dvě hodiny vybíráním prací na 101. výstavu v hotelu Villa. Výsledek této návštěvy vidíte kolem. Milan snad potom všechno dohnal.

Když si mladý Pražan Pavel Roučka koncem padesátých let kreslil pod lavicí na Průmyslové škole geodézie a kartografie, možná už tušil, že na svět nebude hledět okulárem teodolitu, ale okem malíře.

Zeměměřičem se opravdu nestal, ale jeden zeměměřič významně poznamenal jeho životní dráhu. Mám samozřejmě na mysli toho, který se skrývá pod písmenem K. z pera Franze Kafky. A není to jen Zámek, ale celé dílo tohoto autora, co je stálou inspirací Pavla Roučky. O tom se ostatně můžete přesvědčit i vy na dnešní výstavě.

Ta se, jen tak mimochodem řečeno, vtěsnává mezi dvě výstavy Pavla Roučky v Brazílii a jednu v Benátkách. Je ale možná mimořádná tím, že se tu střetávají tři okruhy jeho tvorby. Je zde obraz Happy Man, dvě koláže, a především ne tak často vystavované litografie. Zeměměřič K. nepatří na zámek ani do vsi, ale my můžeme vidět, že Pavel Roučka je doma v grafice, malbě i v koláži. Chybí jen kresby, které stály na počátku jeho tvorby a jsou stále nedílnou součástí jeho díla.

Od nich už byl jenom krok ke grafické tvorbě, a to především k litografii. Tu později dokonce vyučoval i v Holandsku. Když se na jeho grafiky podíváte, a nemusíte být ani zvláště poučeným milovníkem umění, je jasné, že malba, které se dnes Pavel Roučka především věnuje, byla logickým vyústěním jeho umělecké dráhy.

Ta zahrnuje kromě množství výstav po celém světě i již zmíněnou pedagogickou činnost. Malbu vyučoval například v Bavorsku. Jeho ateliéry prošla více než stovka studentů. Má za sebou i realizace v architektuře. Na druhou stranu vytvořil řadu ilustrací a bibliofilských tisků. Za své grafické dílo obdržel několik cen. V roce 2003 ho předseda francouzské vlády jmenoval Rytířem řádu Akademických palem.

Na chvíli se ještě vrátím k vystavovaným dílům. Jak už jsem řekl, je zde několik prací inspirovaných Kafkovým dílem. Kromě Zámku je to třeba povídka Sousední ves. Tu nám představuje autor hned na několika grafických listech. Ty drobnější listy jsou původně součástí většího celku a snad mi autor promine, že pro ně nemohu najít jiné označení, než že jsou prostě roztomilé a jejich barevnost je okouzlující.

Část litografií by mohla patřit do oblasti Nové figurace. Jsou zde ale i díla čistě abstraktní.  Za pozornost možná stojí Diagonála, která existuje jen ve třech exemplářích. Na stěny se již nevešla zvláštní a tajemná monochromatická Enigma.

Barva se vytrácí i ze dvou vystavených koláží. Buď pochválen muž, jenž věnoval Pavlu Roučkovi papír s dehtovým jádrem, který tvoří jejich základ. S použitím dalších trhaných papírů jen několika tlumených odstínů jsme svědky pozoruhodných kompozic.

A konečně se přimlouvám za již zmíněný obraz. Litografie jsou definitivní. Co je jednou vytištěno a kámen přebroušen, již zůstává nezměněno. Technika akrylu však umožňuje spontánní zásah do již hotového plátna. Obrazy Pavla Roučky stále vznikají a mění se podle okamžité inspirace autora, dokud neopustí ateliér. S jedním, o kterém už můžeme prohlásit, že je hotový, se tu dnes setkáváme. Pokud se ale vrátí do malířova ateliéru, tak ruku do ohně za to, že i na příští výstavě bude stejný, bych nedal.

Nejen dnes už dvakrát zmíněný obraz, ale řada prací Pavla Roučky nese název Šťastný muž. S trochou nadsázky bychom mohli říci, že jsou to autoportréty. Protože tím šťastným mužem je on sám. Muž, který zasvětil život hledání a nalézání pravdy v umění, i když sám tvrdí spolu s Franzem Kafkou, že umění je jen poletování kolem pravdy. Muž, kterému se dostává přízně galeristů, kunsthistoriků i sběratelů. Muž, kterého jeho práce stále zcela pohlcuje a naplňuje, takže ani nemá čas stárnout.

Šťastnými se můžeme ovšem cítit i my, těšíce se jeho tvorbou.

Já se jdu ale ještě zeptat na to, co mi od návštěvy ateliéru Pavla Roučky stále vrtá hlavou – jak dostává svá obrovská plátna ven na výstavy, když do ateliéru vedou tak úzké točité schody?

Děkuji za pozornost.

 

 Bohuslav Šír