Herbert Kisza

Všechny krásy světa

Výstava proběhla ve dnech   

8. listopadu - 30. prosince 2018

Vzpomínka na vernisáž:

  Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

         Na svět se lze dívat očima dítěte, laskavým pohledem člověka nezaujatého či zapšklého škarohlída. K těm, kteří se dovedou dívat bystře a s potěšením objevují krásu i tam, kde ji nepředpokládáme, patří i dnešní autor barevných grafických listů realizovaných technikou leptů s akvatintou, akademický malíř a grafik Herbert Kisza. Narodil se 16. června 1943 v Podoboře u Českého Těšína, studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a následně malbu u profesora Fišárka v letech 1961-1967 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Patří do skupiny umělců, které bychom mohli nazvat pokračovateli snového realismu, a jeho všestrannost se stala předpokladem pro úspěch. Na jeho kontě najdeme mimořádně propracované obrazy zachycující krajinu v proměnách ročních období i světla, měnícího pohled na přírodu v průběhu několika hodin, tak jak sluneční paprsky, oblaka či vítr vtiskují krajině nový charakter i něžný půvab. Socha, v podstatě realistická, je spojením prvků humorných až karikaturních propojených s čistou realitou, tam kde to záměr autora vyžaduje. Pohádkové bytosti, rostlinná seskupení, abstrahované fantastické motivy, to vše propojil autor v jedinečný celek, přičemž úzkostlivě respektuje výchozí materiál: pískovec, kámen či dřevo, kdy volí často pozůstatky stromů, které „zemřely vestoje“.

           Ale pro nás je zajímavý svět grafiky, který obohatil o nový pohled na krajinu, v níž žije a nachází zdroj inspirace. Herbert Kisza pevně zakořenil ve starobylém městě Kadaň, ale jeho povaha jej nutí k neustálém pohybu a zvědavost jej provází na četných cestách po krajině blízké, zastavěné komíny a chladicími věžemi elektráren, zbrázděné někdy až krutou činností bezohledného člověka. Kupodivu i zde nachází romantická zákoutí, skřítky a víly usazené v kořenech padlých stromů, objevuje poezii zapomenutých rybníčků i opuštěných tůní, obdivuje pokroucené kmeny věkovitých jabloní odolávajících náporům podkrušnohorských větrů i mrazu a pamatujících německé starousedlíky. Nachází staré kříže zázrakem přežívající v té krajině, která měla zcela zpustnout, ale vitalitou přírody se postupně vrací k životu. Je dokumentarista i poeta v jedné osobě. Výsledkem jsou kompozičně vyvážené grafické listy, jejichž atmosféru i půvab podtrhuje pestrobarevná paleta často výrazných barev. Zvolená grafická technika barevných leptů s převahou akvatinty pak zcela umožňuje autorovi sugestivně vystihnout náladu vybraného motivu, v němž nikdy nechybí varování pro člověka i naděje, že nic není ztraceno, ale je třeba přírodu bránit před chamtivci a blázny. Berta Kisza to dovede, je nadaný, pilný a jeho fantazie je nevyčerpatelná. Všechny listy, které postupně realizoval nejen v Česko - Slovensku, nesou pečeť jeho neopakovatelného rukopisu. Je pochopitelné, že na svých cestách se zatoulal i do vzdálených zemí, které někdy jen obdivujeme z cestopisných filmů (Čína, Nepál) a i tam vystihl charakter krajiny a pečlivě zaznamenal romantické i poeticky laděné prvky, které s jistotou a často přímo na místě nejen nakreslil do skicáků, ale někdy okamžitě převedl na kovové desky a vytiskl ve své malé převozné alchymistické dílně. Tak tomu bylo v minulosti a snad - nebo právě proto - je jeho grafika tak pravdivá, okouzlující a dovede nás sugestivně vtáhnout do centra dění.

         Jen se podívejte na monumentální štíty tyčící se k nebesům v Nepálu! Jsou hrozivé, lákají svým tajemství člověka zvídavého a mnohý z nás (já ne!) by chtěl vystoupat až o oblakům, aby zahlédl další vrcholy hor dosvědčující tvůrčí schopnost Nejvyššího Tvůrce. Mně postačí ty romantické záznamy, které pro diváka Berta Kisza připravil a které dnes můžeme na výstavě obdivovat. Grafické listy z Číny jsou kreslené básně, nic si nezadají se starými mistry, kteří štětcem zachytili půvaby přírody: romantické vodopády, pokroucené kmeny bonzají, tiché hladiny jezer. To co nakreslili čínští malíři perem či štětcem, to dokázal přesně zpodobnit na svých barevných listech Berta Kisza s obdivuhodnou jistotou, aniž by vypustil ony poetické prvky tak významné pro tuto krajinu.

Ale vraťme se domů, a Kadaň je Kiszův domov. Tady i v nejbližším okolí najdeme Nebeský rybníček, oponu, již vytvořily stepilé stromy, Golgotu, kde tři okleštěné stromy připomínají tři kříže, zatímco jiné tři stromy tetelící se v širém prostoru připomínají Tři grácie. Vždyť stromy jsou pro Herberta Kiszu posvátné, svou věkovitostí, houževnatostí a zoufalou snahou přežít upozorňují člověka, že život je veliký zázrak a hlupáci nemají právo do velkolepého díla Stvořitele nesmyslně zasahovat. Stará jabloň vzpomíná a po sedmnácti letech už příliš unavená věčným vzdorováním stává se mementem krajiny, stejně jako grafické listy Herberta Kiszy, renezančního umělce současnosti.