Petr Palma

Trochu černé taškařice

Výstava proběhla ve dnech   

8. března - 24. dubna 2018

 Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

 Trochu černé taškařice 

          Mám rád humor: jemný, něžný, s laskavostí zpracovaný Stanislavem Holým nebo poněkud pichlavý či lechtivý, tak jak to dovedl mistr dřevorytu Zdeněk Mézl. Stejně mě potěší každý rafinovaně promyšlený list od Jiřího Slívy a vždy jsem obdivoval ironický až krutý šleh Josefa Váchala trefujícího se do lidského bláznovství ve všech podobách.

         Při prohlížení listů na loňském trienále drobné grafiky v Chrudimi mě zaujaly vtipné opusy Petra Palmy, oceněné první cenou. Opět humor, tak trochu černý, ale plný nápadů a postřehů o tom našem člověčím domýšlivém naparování, vytahování se, přesto že často máme hlavy prázdné, vymetené nebo dokonce duté! Ach jo! Duté! A pak jedu vlakem do Českých Budějovic, autobusem pokračuji s autorem na Hlubokou nebo do Hluboké? Ale co na tom, hlavně že vcházím do dílny, ateliéru, pracovny Petra Palmy a mohu vstoupit do atmosféry, kterou tyto prostory nabízejí. Dívám se, tady visí první grafika v rámu, tady leží linorytová destička připravená k tisku nebo už byla vytištěná? A Petr Palma přináší velké desky plné hotových tisků. Nečekal jsem takovou úrodu humoru, vážně nečekal, byl jsem připraven na vybrané listy, ale autor ne - tady to máte, vybírejte, jen se snažte a nešetřete mne! Nevím co je lepší: málo nebo hodně? Někdy se musím snažit vybírat z několika listů a jindy, a to se stalo u Petra Palmy, jsem byl postaven před nelehký úkol: co mohu vyřadit, když se mi všechno líbí? Třeba tenhle list nesoucí název „Robot a robotka“, ten přece musíme vystavit – jde na hromádku, ano, a co „Dvojité vidění obchodníka s biblemi“? To taky, a tenhle list? Nechvátej, kamaráde, podívej se, kolik listů jsi ještě neviděl. Palma je velice pracovitý, v jeho hlavě se rodí chytré nápady a pak už jen rejpe do linolea, ne do linolea položeného na podlaze, ale na stole, a své bystré myšlenky obohacené o chytrý nápad převádí do podoby grafických listů, kterým nechybí moudré zamyšlení, vtip a šaškovský škleb. Jsem v koncích! Přehazuji listy zleva doprava, pak opět na druhou stranu a mám pocit, že nevyberu z té nádherné kolekce groteskně laděných, převážně černobíle vytištěných grafických listů to nejtypičtější, nejvtipnější, nejzávažnější.

         Neboť Petr Palma není jen humorista, ale i vizionář snažící se pochopit svět, v němž žije a který často vidí z uměleckého nadhledu. Proniká do hlubin lidské duše, čte myšlenky skryté v hlubinách našeho podvědomí a ostře odhaluje podivná tajemství, názory skryté před okolím, abychom se neposkvrnili, neušpinili, nepohoršili, nezesměšnili. Ale proč? Smích je blahodárný, uvolňující, všeobjímající a vůbec nezáleží na tom, jestli je něžný či krutý. Hlavně že je, a o to se i Petr Palma snaží. 

         Pomáhá nám odhrnout těžkou oponu oddělující realitu od neskutečnosti, pravdu od lži, radost od smutku, laskavost od nenávisti. A to humor umožňuje. Dovoluje nám vejít do jiného světa, v němž se nic nepředstírá, vše je pojmenováno a má svůj význam, je reálné ve své nereálnosti, veselé ve svém smutku, sarkastické, i když se nám může chtít plakat, ale takový humor opravdu je, a to je dobře. Dovoluje člověku přežít, i když zvolil špatného prezidenta, špatně se oženil, spolupracuje s hlupáky, dostal blbý oběd v restauraci, nechutná mu vychvalované víno, trápí ho zažívání, kulhá, či nevyleze do schodů ve svém domě. Toť skutečnost a tu můžeme vidět:

a)     Realisticky

b)    Pesimisticky

c)     Optimisticky

d)    S humorem

         Jsem pro humor, byť je někdy hodně černý, stejně jako jej vidí Petr Palma, který nás nutí zamyslet se nad životem, a hlavně sami nad sebou a to se člověku ani moc nechce.

         Kdo je Petr Palma, že má odvahu nás nutit k zamyšlení nad tím, co nás obklopuje, nad světem v němž žijeme a nad problémy, které nechceme vidět? Českobudějovický rodák, narodil se 31. ledna 1967 a pochází z kantorské rodiny. Vyučil se ručním sazečem, následně vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, obor grafická úprava tiskovin. Delší čas pracoval jako grafik návrhář v Jihočeských tiskárnách. Stejně jako já nesnáší moderní techniku, zvláště počítače a vše co s nimi souvisí, ale živit se musí a tak bez velkého nadšení z důvodu, že žít se musí a chleba nám ani současná vláda zadarmo nedává, usedl v reklamní agentuře za monitor a se slzou v oku pracuje na výše jmenovaný chléb a něco k tomu. Pokud si položíte stejně jako já otázku, kdy realizuje své vtipné, někdy až váchalovsky laděné drobné linoryty a hlavně velké a pracně vyryté grafické listy, odpoví docela prostě: „Když skončím práci u počítače – kterou ne- miluji ani platonicky, mohu se s radostí pustit do klasické volné grafiky v téhle dílně či ateliéru a raduji se z drobných úspěchů“.

         Jsem přesvědčen, že dnešní výstava přinese úsměv na tváře účastníků vernisáže, potěší nejen oko, ale i povzbudí naše ustrašené dušičky, trpící obavami o současný svět. Své vyprávění o jednom báječném linorytci zakončím jeho slovy: „Přestože některé listy mohou vzbuzovat dojem, že by autor mohl být nebezpečný svému okolí, není tomu tak. Je nebezpečný nanejvýš sám sobě“. Tak se nebojte a smějte se, pokud možno nahlas, je to prý zdravé.