Ladislav Josef Kašpar
Laskavé hříčky
Úvodní slovo k vernisáži: RNDr. Karel Žižkovský
Pokud si vážený divák pečlivě a pozorně přečetl pozvánku, pak si možná položil zvídavou otázku: Jak si může malíř a grafik, vážený pan profesor z umělecké školy Václava Hollara hrát, případně špásovat a tvořit taškařice? A přeci, až se rozejdete po výstavních prostorách a začnete si prohlížet rozverné kresby akademického malíře a grafika Ladislava Josefa Kašpara, dáte mi určitě za pravdu, a vzpomenete si na spisovatele Bohumila Hrabala a jeho neúnavné veselé a moudré pábení. Hrabal používal slova, která mistrně seskupoval do vět, Kašpar si pohrává s perem, štětcem a na papír přenáší své pábení, nápady tryskají z jeho laskavé mysli i duše, mění bílou plochu v prostor, na němž se odehrává velkolepé dění. Každá čára, kterou přidává na bílou plochu, má svůj smysl, je nezbytná, nikdy nepřekáží, není samoúčelná. Malíř si opravdu hraje, při tvorbě kresby se usmívá, z mysli vytahuje nápady jako ten pověstný kouzelník, který tahá králíky z cylindru a divák žasne, nevěří svým očím, je překvapen výsledkem a raduje se z té hry, kterou mu umělec nabízí.
Nahlédneme-li do slovníku českých umělců, dočteme se, že Ladislav Kašpar se narodil 29. dubna 1915 v Travniku v Bosně. Studoval u profesora Konůpka na Státní grafické škole, následně na Umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru profesora Bendy a konečně na Akademii výtvarných umění v Praze u významného umělce profesora Nechleby. Již v roce 1937 získal Stříbrnou plaketu za plakát Prahy na Světové výstavě v Paříži. Více než dvacet let učil na Hollarově střední odborné grafické škole v Praze kresbu, grafiku a ilustraci. Jeho vliv na žáky byl mimořádný zvláště proto, že byl profesorem laskavým, vyrovnaným a usměvavým. Úsměv z jeho tváře zmizel až na konci života, kdy se 13. 12. 1997 odebral do nebeské školy grafické, kde opět vyučuje kreslení některé moderní umělce, kteří kresbu ve světě vezdejším nezvládali.
Dnešní výstava nabízí převážně kresby z pozůstalosti velkého sběratele Jiřího Laty a je důkazem slov, která povýšila Ladislava Kašpara na mimořádného kreslíře a pábitele. Posuďte sami.
Hned na prvním obrázku najdeme zátiší nakreslené tuší. Je tu meloun, víno, ananas, hrušky, i motýl přiletěl nasát trochu nektaru. Vše provedeno čistou linkou. I další zátiší se zmrzlinou, tentokrát malované štětcem a výrazně až jásavě barevné, prozrazuje temperament umělce a potěšení z realizace kresby. Shakespearovský pohár je stejně přesvědčivý jako pohár pro Salvatora Dalliho. Možná vás napadne: jak tyto kresby vznikaly? Mohu odpovědět. Ladislav měl okruh svých kamarádů, které rád navštěvoval, rád s nimi popíjel dobré víno a aby ruce nezahálely, prohlásil: „přines papír a nějaké náčiní, budu kreslit!“ Ti chytřejší přinesli papíry větších rozměrů, já nabízel papír Losiňák A4 a tak mám kresby malé. Jiří Lata se neupejpal a tak velké kresby pro něho můžeme dnes obdivovat. Nápady? „Co chceš, abych ti nakreslil?“ „Chci piráta, pohár, slečnu, nebo mi raději nakresli Zuzanu a starce:“ „Tak jo“, a už letí pero po papíře (žádné skici, žádná tužka, předkreslování!) a z vody vystupuje vnadná Zuzka a dědci se chlípně šklebí a ještě tamhle přidáme páva, na zídku posadíme amorka a hotovo.
Jindy hostitel zavelí: „dnes Ladislave nakresli Únos Evropy.“ A malíř poslušně maluje. Páni, to je ale bejk, a Evropa je buclatá na všech místech, radost pohladit, pardon – pohledět. Ještě jednou velí Jiří: „teď chci Dona Quijota.“ „Máš ho mít“, a za půl hodiny odkládá umělec pero, opláchne štětec a Don Q. usazený na židli s rudou růží pro Dulcineu přemýšlí, který mlýn musí „porazit“ už zítra! Stejně mistrné jsou Kašparovy grafické listy; ať už pracoval technikou dřevořezu či litografie, která mu umožňovala uplatnit živou barevnost nebo použil rytinu, prozrazující jistotu a lehkou ruku.
Obvykle končíme vzpomínkou, tak i dnes přidávám malý příběh. „Nemáš nějaké knoflíky, zajímavé knoflíky?“ „Ale něco se tady najde.“ Vytahujeme ze šití krabici různých knoflíků a Ladislav jásá, přebírá, tenhle nemá a tamhleten je docela vzácný a tenhle se také hodí:“ Když jsem jednou seděl u něho v domě v Zahradním Městě a prohlížel jsem tu fantastickou sbírku (unikátní a věřím, že vzácnou!) nevěřil jsem svým očím, kolik tvarů, rozměrů, barev člověk zvolil pro takovou obyčejnou věc jako je knoflík.
Děkuji paní Latové i paní Kašparové za poskytnuté kresby a grafické listy, které můžeme obdivovat i zakoupit a přeji vám krásné „pábení“.
Výstava proběhla ve dnech
5. září – 31. října 2013
