Ujištění neznámého Jánošíka, které jsme před chvílí v písni slyšeli, že ptákům křídla nevezmou si zvolil za název výstavy sám vystavující František Flašar, abych se nechlubil cizím peřím, když už jsme u těch ptáků. Nejspíš to myslel jako metaforu nespoutané fantazie, která se ve svém rozletu nedá ničím spoutat a srážet. Však se také autorovy představy vznášejí v oblacích nad realitou a ubírají se vlastním směrem. Hlavně, že to nebylo do Austrálie a můžeme se z jeho prací těšit my tady ve Ville.

František Flašar je především filmový a televizní grafik, který se ve volných chvílích věnuje volné grafice. Mezi lety 1968 až 1972 vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou Emanuela Famíry. Dnes je to Střední umělecká škola Václava Hollara. Po roční přestávce strávené v Barrandovských ateliérech se na druhý pokus dostal na Vysokou školu umělecko průmyslovou do speciálního ateliéru filmové a televizní grafiky u profesora Zdeňka Smetany.

V přestávce mezi školami vytvořil dílo, které ho určitě přežije. Ne že by vypadal tak špatně, ale je to úvodní znělka Krkonošských pohádek a kostým Krakonoše. Takže je jasné, že v tuto chvíli zde vlastně není nikdo, kdo by neznal od dnešního autora alespoň něco.

Po studiích se podílel se svou maminkou Věrou na více než padesáti filmech včetně zahraničních. Vedle spolupráce s Františkem Vláčilem či Jaromilem Jirešem bych zmínil jen namátkou Cirkus Humberto Františka Filipa, se kterým strávil tři roky práce na dobových plakátech a různých tiskovinách, nebo Putování Jana Ámose Otakara Vávry. Je škoda, že Františka Flašara neznal Ridley Scott. Pak by Vetřelec nemusel být tak ohavná uslintaná obluda, ale mnohem elegantnější zrůdička. Až uvidíte jeho Draka či Ještěra, tak mi určitě dáte za pravdu.

Mezi prací na filmech spolupracoval i se svým otcem na řadě realizací v architektuře. Říká, že po něm zdědil mimořádnou pečlivost. Jeho tečkovací technika v celé řadě grafik to jen potvrzuje. A navíc – ještě tu nebyl, myslím, autor, který by před vernisáží přeleštil všechna skla vystavených prací.