Vojtěch Sedláček – Básník a sedláci

Po Josefu Ladovi a Heleně Zmatlíkové to bylo asi třetí jméno výtvarníka, které se doneslo k mým dětským uším. To bylo tak: můj tatínek přinesl domů tři drobné zarámované barevné litografie od Vojtěcha Sedláčka. Jméno jsem si hned zapamatoval díky historce, kterou mi tatínek, věše dílka na stěnu, vyprávěl. Jeho známý koupil velmi levně obraz neznámého malíře jménem Vojtsedl. Až po vyjmutí obrazu z nevyhovujícího rámu se ukázalo, že jde o obraz národního umělce Vojtěcha Sedláčka. Mimochodem — v mém pokoji visel dlouhá léta obraz Sedláčkova spolužáka z Akademie výtvarných umění spisovatele a pokrývače Karla Poláčka, ale hlavně malíře, Vlastimila Rady. Obrazem s tématem vpravdě Sedláčkovským — zimní krajina s koněm táhnoucím saně. Dokonce je tam i ta basa, která se objevuje na jednom se Sedláčkových obrazů s tématikou masopustu.

Možná se ptáte, kde se na výstavě grafiky bere básník? Není to proto, abych sem za každou cenu propašoval parafrázi názvu hry Jiřího Suchého Básníci a sedláci, ale náměty děl Vojtěcha Sedláčka mají pro nás v sobě poezii časů, které se nevrátí. Poezii krajiny, která není znásilňována mnohatunovými kolosy dnešních zemědělských strojů. A tak vedle ještě kočujících ještě cikánů, jsou to především sedláci spjatí s vlastní půdou, které básník štětce zachytil ve svých litografiích, kvaších a nečetných olejích. Asi neprohádám, když řeknu, že kombajn v jeho díle nenajdete. Ten by se ostatně třeba k Roku na vsi bratří Mrštíků, který vedle řady dalších titulů ilustroval, ani moc nehodil. Ve svém díle Sedláček zobrazoval především život těch, kteří ho neměli tak lehký, jako linka, co je zachytila.

Nejčastěji to byla linka na litografickém kameni. Podobně jako Edvard Munch Vojtěch Sedláček vlastnil litografický lis (dokonce dva), ale netiskl si sám. Od mládí měl zdravotní problémy a možná i to byl jeden z důvodů, proč měl svého tiskaře pana Vejvodu. Ten za ním jezdil i na letní byt Sedláčkových do Javornice v Orlických horách, kde měl grafik po Praze druhý litografický lis. Stál v domě rodičů jeho ženy Marie, která byla textilní výtvarnicí. Techniku litografie zvládal zcela suverénně bez zbytečných experimentů, které by jen odváděly pozornost od bravurně načrtnutého tématu. Jen se podívejte na jeho koně. Uvidíte, že jsou stejně skuteční jako koně Zdeňka Buriana či Emila Kotrby.