Tomáš Císařovský
Ze dvorka do Villy
(barevné litografie)
Úvodní slovo k vernisáži: Bohuslav Šír
Snad mi Tomáš Císařovský promine tuto slovní hříčku. To je tak. V době studia na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesorů Paderlíka a Ptáčka, se účastnil s kolegy na řadě neoficiálních výstav zvaných Konfrontace. Ty probíhaly na různých pražských dvorcích. Nu a dnes se scházíme v prostorách Hotelu Villa. Tudíž se toto spojení nabízelo samo. Mezi rokem 1984, kdy se Konfrontace konaly, a dneškem ovšem bylo jeho dílo samozřejmě k vidění nejen zde, ale například v Rudolfinu či Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Ta dokonce zakoupila do svých sbírek obraz ještě studujícího Tomáše Císařovského dříve, než tak učinila Národní galerie. Vystavoval samo sebou i na dalších místech po republice a v řadě galerií v zahraničí.
Podle Martina Dostála, dvorního kurátora Tomáše Císařovského, je tento jednou z klíčových osobností české postmoderny. Řekl bych, že má naše postmoderní scéna štěstí, pokud jsou do ní řazeny osobnosti jako je dnešní vystavující. Především proto, že grafiky, která zde můžeme vidět, naštěstí nepatří mezi celkem početnou skupinu děl, která škatulkou postmoderna zakrývají nedostatek myšlenky i řemesla. Tomáš Císařovský má obého na rozdávání a dává to svou tvorbou jednoznačně najevo.
Na dnešní výstavě to tentokrát dokazuje svými grafikami, i když je svým zaměřením hlavně malíř. Řekl bych přímo bytostný malíř. Svědčí o tom i to, že maluje olejovými barvami a zcela opomíjí dnes tak oblíbený akryl. Já ho ale chápu. Ateliér, kde se tvoří akrylem, zdaleka tak krásně nevoní. Ale i malíř tělem i duší, jakým je Tomáš Císařovský, si občas odskočí ke grafice. A že to není marná odbočka se můžeme přesvědčit dnes ve Ville.
Ani v grafice ovšem neopouští to, co ho zajímá nejvíce. A to je figura. Nevzpomínám si na výstavu ve zdejších prostorách, kde by figura tak dominovala. Ač Tomáš Císařovský sám působí dojmem dobráka a asi takový opravdu je, tak svým postavám zrovna nenadržuje a zlomyslně je vystavuje různým nekomfortním situacím. Tím ale jeho grafiky nabývají na zajímavosti a originalitě
Dá se říci, že svými náměty naplňují jednu z definic postmoderny – jsou to zcela nečekané souvislosti, ironie, citace minulosti nebo parodie, co nás na nich hned upoutá. Když už jsem se pustil na tenký kunsthistorický led, tak půjdu opatrně ještě dál. Musím říci, že v námětech některých jeho grafik vidím i odraz děl Francisca Goyi či – nebojím se to říci – Hieronyma Bosche. Například cyklus litografií nazvaný Sami sobě, mi, myslím, dává za pravdu. Ale nebojte se, i zde najdete výše zmíněnou ironii, která drsný námět trochu uhladí.
Na druhou stranu v některých grafikách můžeme vidět odraz tvorby jiného umělce. Tím je sám autor. Tomáš Císařovský totiž některá témata svých obrazů převádí i do grafiky. Na naší výstavě je to třeba Žena s oslem. Ta existuje jako olejomalba v podstatně větším rozměru.
Když už se zmiňuji o obrazech, tak ten, co tu dnes vidíte, byl i na výše zmíněné retrospektivě v Hluboké nad Vltavou. A pokud si ho někdo z vás nekoupí (a ta příležitost se přímo nabízí), tak se s ním třeba setkáme po Ville i v jednom domě, který je mnohem větší než tento.
Pro Paměť národa si Tomáš Císařovský pochvaluje, že se nenechal zlákat a nevstoupil do politiky či veřejného života a zůstal věren výtvarnému umění. I my jsme samozřejmě rádi. Drobné nevěry svému oboru se ale dopouští. Je totiž činný i literárně. Má na svém kontě například cyklus básní o malířích. Tak na závěr jsem si dovolil jednu svou.
Politiku oželel lehce
Nevaří volební guláš
Drží se palet a štětce
Císařovský Tomáš
Výstava proběhla ve dnech
15. ledna – 28. února 2026
