Jitka Nesnídalová – Jedna žena na toulkách

Mám pro vás dobrou zprávu. Kolem nás už sice zuří všední pracovní dny, ale v hotelu Villa jsou stále prázdniny. Ta, které vděčíme za jejich trvání, je samozřejmě dnešní vystavující Jitka Nesnídalová.

Nevěřím, že všichni kluci chtějí být popeláři a holčičky princeznami. Věřím ale, že Jitka Nesnídalová si nevymýšlí, když říká, že už od svých tří let chtěla být malířkou. Pravda, v těchto letech – ještě nezkaženy kritiky z řad dospělých – kreslí a maluje mnoho dětí, ale jen skutečně cílevědomí jedinci u toho vytrvají. A Jitka Nesnídalová takovou rozhodně je.

Když se podíváte na životopis této rodačky z Dačic, tak mi jistě dáte za pravdu. Střední uměleckoprůmyslová škola sv. Anežky České v Českém Krumlově, kterou studovala v letech 1999–2003, byla podle ní jen méně významným článkem v řetězu komplexního výtvarného vzdělání.

Až poté následovalo to podstatné. V tomto případě to nebylo žádné toulání, ale přímá cesta. Tedy přímá cesta – spíše kruh s několika odbočkami. Posuďte sami. V roce 2004 byla přijata na Akademii výtvarných umění. Začala v ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka. Pak působila dva roky v ateliéru u Michaela Rittsteina a další dva roky v ateliéru klasických malířských technik u Zdeňka Berana. Přitom absolvovala též pedagogické minimum na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a ještě stihla dvě zahraniční stáže ve Velké Británii a v Rakousku, aby se nakonec opět vrátila dokončit studium u profesora Knížáka.

Že se jí tato pečlivá příprava vyplatila, svědčí i ocenění z několika výtvarných soutěží a zastoupení v uměleckých sbírkách po celém světě. Věrna svému studiu v Knížákově ateliéru má za sebou řadu nejrůznějších projektů, ale myslím, že je to bytostná malířka. Uspořádala množství samostatných výstav. Kdo žádnou nenavštívil, možná ani netuší, že její práce přece jen zná. Zapůjčila totiž své obrazy pro filmy Martin a Venuše a Příliš osobní známost. A pokud jste je neviděli ani tam, tak na dnešní výstavě tři uvidíte.

Nedá mi, abych se v souvislosti s jejím studiem nepřiznal k tomu, co mě mimo jiné inspirovalo k názvu dnešní výstavy. Tři muži na toulkách tu zdánlivě chybí, ale přesto pomyslně stojí v pozadí umělecké dráhy dnešní autorky – Knížák, Rittstein a Beran. Možná se vám to zdá trochu bez souvislosti, ale podvědomí neporučíš.