Michal Novák

Grafické příběhy ze zahrady snů

Výstava proběhla ve dnech   

9. ledna - 29. února 2020

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Grafické příběhy ze zahrady snů 

         Pokud si nezaujatý znalec umění, laik či sběratel začne bez předsudků prohlížet Novákovu grafiku dospěje zákonitě k závěru, že jeho tvorba opět potvrzuje názorovou i tvůrčí různost současného grafického projevu. Potom musí následovat otázka: co je lepší a čemu dávám přednost: realitě či abstrakci? Odpověď může být zajímavá, nudná, pravdivá či ovlivněná módními trendy. Já osobně se přikláním k názoru, že dobré umění musí oslovit diváka a přesvědčit jej o pravdivé výpovědi umělce který nám dovoluje nahlédnout do své duše prostřednictvím nabízeného díla. O takovém tvůrci hovoří i dnešní výstava Michla Nováka, rodáka z Ústí nad Labem, kde se narodil 13. dubna 1959. Jeho umělecké vzdělání vyplynulo z vnitřní potřeby po seberealizaci a nutnosti vyjádřit myšlenky, nálady a chápání světa v němž žije takovým způsobem, aby byl srozumitelný spřízněným duším, jimž svou kresbu, obraz i grafický list nabízí, jako osobní vyznání.ovákův umělecký projev je poznamenán dokonalou znalostí počítačové techniky, která umožňuje vzrušující hru, hledání a nalézání, ale postrádá hlubší pohled do světa osobní fantazie, do světa, v němž se rodí příběhy za hranicí reality. Teprve překročení této pomyslné hranice poskytlo umělci plné uspokojení. V současné době se často používá slovo „poetický realismus“, ale grafické listy Michala Nováka lze zařadit do poněkud odlišné kategorie, jíž můžeme nazvat „dramatický realismus“, který poezii nevylučuje, ale je kladen především důraz na dramatické okamžiky, určité vnitřní napětí, realita se mění v sen a naopak. Každý grafický list, obraz, kresba jsou záznamem vzrušujícího příběhu, zachycují děj, stávají se výpovědí o životě člověka v dnešním dynamicky uspěchaném světě. Člověk, žena, muž, vzpomínky na dobu minulou, reakce na zajímavé texty básníků či spisovatelů, hudba melodická, klasická i divoká, to vše ovlivňuje náš život, a grafik není výjimkou. Stává se vypravěčem toho, co prožívá, jeho kresby i grafické listy jsou záznamem viděného i slyšeného. Trochu vína? Proč ne, fantazie se potom může uvolnit, zbavit se pout ostychu či studu a hudba jíž Michal Novák obdivuje a nasává plnými doušky pak zazní v dokonalém rytmu a divákovi se při prohlížení jednotlivých listů vrací do podvědomí, pokud zná interprety, které grafik na svých kompozičně vyvážených listech zpodobnil.

         Každý grafický list je příběhem a pokud jej chceme prožít, nesmíme při „čtení“ a prohlížení spěchat. Stojí to za to. Jsou natolik zajímavé, že s potěšením spolu s autorem vstupujeme do jednotlivých dějů, stáváme se účastníky zajímavých scén a nacházíme pocit uspokojení, radost i vzrušení. Nevěříte? Pak jste málo vnímaví, nechcete se ztotožnit s autorovým názorem, neumíte poslouchat melodie zachycené jeho tvorbou. A vy? Ano, vy! Také máte radost jako já když se usmíváte nad překvapivě provokujícím portrétem Arcimbolda jemuž vdechl nejen půvab, ale i drobnou provokující tečku, aby si snad divák nemyslel, že jen kopíruje. On nemusí, on umí kreslit a ta kresba je toho důkazem. Ani Don Quichote mne nezklamal. Ta jeho herka je přímo fascinující a rytíř? Však se na něj podívejte, oči plné prapodivných snů a mlýny jsou v nedohlednu. Neméně působivé jsou příběhy, které nás přivedou do koncertních síní či jazzových klubů, kdy autor nezapře, že je vynikajícím portrétistou, jenž dovede zachytit tváře interpretů, atmosféru koncertních síní, kde melodie znějí až vysoko do nebe a ticho zde nemá místo. Knihy jsou opět zdrojem inspirace. Bulgakovův „Mistr a Markéta“, Franz Kafka s provokující „Proměnou“. A Michal Novák? Stejně provokující, stejně vynalézavý a hravý jako píšící autoři. Dovede odhalit podstatu psaného slova, přidává, je rovnocenným partnerem, není pouhým ilustrátorem, je vypravěčem stejně jako mistři slova! Škoda, že už nezbylo místo pro Bohumila Hrabala, tato galerie je trochu malá a Novákova tvorba bohatá.

         Kam se ještě podíváme? „Co říkáte, Franzi Kafko? Že jsem ilustrace k vaší knize „Proměna“ příliš nepochválil? Tak si je prosím pochvalte sám, autor bude jistě potěšen“. „Proč ne? Předně musím uznat, že mě na portrétech zachytil velice přesně; podívejte se na moje zasněné velké oči a smutnou tvář, ani hezkou kravatu nevynechal, určitě by mi ji bývalý prezident Václav záviděl! A grafické listy? Jsou přesným zpodobněním vizí, rodících se v mé hlavě, když jsem knihu psal. Tak, pane Nováku, gratuluji, velice zdařilé dílo“.

         Jistě jste pochopili, že tu chválu říkal Franz Kafka, já bych neměl odvahu chválit tu kravatu. „Ještě někdo se hlásí o slovo? Vy, pane Mahlere? Říkáte, že nemáte žádnou připomínku? Pak musím prohlásit, že grafické listy i kresby Michala Nováka jsou opravdu mimořádně zdařilé, graficky dokonale provedené a prozrazují autorův talent. Věřím, že i návštěvníci dnešní výstavy příznivě ocení vystavené dílo, jež nás oslovilo při první výstavě v letošním roce.